Tahle fotka mi připomněla jednu píseň o drsném životě Ivana a Pepy na výzkumné polární stanici. Celá píseň začíná docela aktuálně:
Na stanici Sever na antarktickém pobřeží
když se láme leden, dá se celkem dobře žít.
Je sotva mínus sedm i tučnáci jsou zpocení
a Josef chladí vodku na vypnutém topení...
Ale hlavně tam vidím tuto sloku:
Oni milovali oba krásnou dívku jedinou,
ale ona pro ně neztratila ani slzu jedinou.
Její srdce totiž zaklel černokněžník na sta let,
vzal její slzy na kraj světa a proměnil je v mráz a led.
A to je ona! To je ta dívka!
Jdu ladit kytaru. Je to píseň na 3 akordy a mužný hlas. Tak s tím jdu oblažit svou ženu.
Žádné komentáře:
Okomentovat