Já začínal s aparátem SONY MAVICA, který ukládal snímky na klasickou 3,5´ počítačovou disketu a považoval jsem ho za naprostý zázrak techniky. Měl rozlišení 640x480 (čili asi třičtvrtě mega) a když jsem s ním fotil, tak se mě lidi chodili ptát, co to mám a jak to, že ty fotky vidím na displeji. Od takovýchto hraček se foťáky brzo posunuly k daleko serióznějším přístrojům. Velkým přelomem bylo dosažení závratného rozlišení 5 Mp o kterém se tvrdilo, že zhruba odpovídá kinofilmové zrcadlovce. Od té doby se rozlišení nadále každým rokem zvyšuje, ale už to pro nikoho není tak důležité. Mnohem významnější změnou bylo snížení cen digitálních zrcadlovek a jejich masové rozšíření.
A vývoj jde pořád dál. Větší a kvalitnější displeje, živé histogramy, optické stabilizátory, neskutečné rychlosti, výklopné displeje... A co bude dál? Těžko říct. Jisté však je, že vývoj se ani náhodou nezastaví. Ukázalo se totiž, že fotografie má obrovský potenciál nadchnout širokou obec konzumentů. A když je něco rozšířeno masově - tak se na tom dá vydělat. A o tom to, přátelé, je. Ale samotné focení se z tohoto byznysu tak nějak pomalu vytrácí.
Mimochodem, Canon si minulý měsíc nechal ve státech zapatentovat palivové články pro fotoaparáty. Takže jdeme šetřit na nové foťáky, co se nebudou muset tak často nabíjet.
Žádné komentáře:
Okomentovat